Diskuze

Kdo dnes ještě vůbec tuší, že ústřičná se dá konzumovat i syrová. Ta zimní má chuť po ředkvičkách, ta jarní uschlá na stromě pak po oříšcích. A víte jak si hlívu připravit když nemáte čas si rozdělat oheň? Je to jednoduché i když ne zas tak na chuť dokonalé.

Na to sucho dobrý, že jo.

Mohl to být velký průšvih něco takového jako je velkopožár, zemětřesení, povodeň. Na louce nad Karlštejnem vyrostl obrovský, ale opravdu převeliký vatovec. Nově pýchavka obrovská. Už to bylo na spadnutí, ale my jsme na poslední chvíli neštěstí odvrátili. Kdyby se ta obrovská plodnice dala do pohybu, tak by hrad nejen zavalila, ale i pobořila. Tak jsme raději vatovec odvezli na několika valnících do civilizace a zpracovali zejména na krémovou polévku. A tu si můžete zadarmo ještě dnes odebrat v Makru. Stačí když řeknete karlštejnovatovec a dostanete jakékoliv množství do vlastních nádob...

Akademici mají prosbu. Naučte se znát stopu rysa ostrovida. Když půjdete na zimní houby třeba budete mít štěstí. Dejte vědět a oni dají třeba i fotopasti.

Hned v úvodu musím houbaře zklamat, protože houbu vyrábějící elektrický proud v žádném lese u nás nenajdou a nenajdou ji ani v žádném jiném. Vyrobil ji totiž v laboratoři Stevensova technologického institutu v Hobokenu (New Yersey, USA) fyzik Sudeep Joshi se svými kolegy. A ještě musím podotknout, že původně žádnou elektrickou houbu ani vyrobit nechtěl. To co chtěl, bylo využít k výrobě elektřiny cyanobakterie (sinice), které zachycují energii ze světla, stejně jako rostliny. Cyanobakterie (někdy nazývané modrozelené řasy) si vyrábějí vše potřebné pro svůj růst z vody a vzduchu za přispění slunečního záření. Stejně jako rostliny to dělají pomocí fotosyntézy - procesu, který mimo jiné rozkládá molekuly vody a uvolňuje z nich elektrony. Když se někde tvoří elektrony, mohou vytvořit elektrický proud.

Na to, že kolem hub se něco divného v posledních letech děje upozornňují i italští houbaři, sběratelé lanýžů. Týká se to především houby nejvzácnější a tedy i nejdražší, bílého lanýže. Zejména v oblasti města Alba, region Piemont, na severozápadě Itálie, jsou profesionální houbaři zděšeni. Jako příklad se uvádí zkušenost Carla Olivera, který z deseti bílých lanýžů našel osm v tmavém provedení a zcela vysušených, tedy znehodnocených. Připisuje se to zvyšování teplot v oblasti. Všichni se ptají, jestli nezačíná tamější podnikání krachovat. Zajímavé je, že se to netýká černých lanýžů, které se dají na rozdíl od těch bílých pěstovat. Nevyskytují se v půdě tak hluboko jako bílý.