Diskuze

...no jo, opět parádička...

To je otázka na Kalfu, dík.

Určitě sucho vydrží. Já mám na zahradě dva zakrslé stříbrné smrky, už cca 55 let, teď pod ním rostou čechratky podvinuté a to i po minulých extra suchých rocích, ale nic dalšího, řekněme ušlechtilejšího, tam nepustí, v podstatě jen saprofyty. A ty čechratky se objevily až posledních asi 15 let, předtím dlouhá léta nic. Obávám se, že i pro odborníky jsou většinou vazby a vztahy v podhoubí pověstnou mlhou na blatech - je tam, ale není dovnitř vidět.

A ještě jeden příklad. Mám oblíbený cíp lesa, je to mladá smrčina, ovšem evidentně vysázená po vykácené také smrkové plantáži. Letos i vloni hřibů smrkových doslova na kosu a hrábě a před dvěma lety podobná kvanta růžovek a hříbek žádný. Staří houbaři věřili na magickou moc Měsíce ve fázi dorůstání a taky to tak desítky let fungovalo, já se tím řídil vždy s úspěchem. Letos nejvíc rostly kolem novu. Pak chtějte poroučet dešti, větru, furt víme o matičce Zemi prd.

Taky se mi zdá, že některé druhy hub z některých oblastí úplně vymizely. Když jsem byla malá, rostly v Krkonoších křemeňáci smrkoví. Teď už vůbec, ani v Jizerských horách jsem je nikdy nenašla. Nebo liška bledá - na tu jsem tady v Jizerkách ještě nenarazila, škoda, že se nemůžu podívat na to místo pod buky, kde jsem je nacházela v dětství. Ach jo, to blažené mládí! :-)

Ano, ten poznatek asi učinili všichni. Ovšem zcela objektivní fakt je vymizení kyselých dešťů a s tím provázaná změna alkality půdy. Já jako kluk pamatuji, jaká byla svátost najít "praváčka", tedy hřib smrkový a ještě před necelými 20 lety rostly hnědáčci doslova na kosu ve stejném lese, kde o něj teď nezakopnu, zato jsem tam letos v září naplnil dva košíky smrkáčků. Stejně křemenáče, matka mi vyprávěla, jak za jejího mládí rostly zhusta kolem památníčků vojáků z I. světové války (pravděpodobně kvůli nehnojenému a zemědělsky ignorovanému pozemku) pak se na pár desetiletí ztratili a posledních cca 20 let opět rostou i když i na místech, kde skákaly samy do koše už zase zmizeli. Pamatuji si, na komentáře zhruba z té doby - Křemenáče rostou i na smetišti. Přesně totéž jsem zažil v cípu osikového háje kde navíc kopali patrně elektrický nebo telefonní kabel a právě kolem toho výkopu jich bylo jak nastláno. Pak asi tři roky růst dozníval a teď už asi 10 let zase nic. Svádí mne to k myšlence, kterou jsem postřehl i v jakémsi TV dokumentu o pěstování houževnatců v Británii, kde majitel farmy chodil kolem naočkovaných kvádříků substrátu a plácal do nich dřevěným tloukem, že prý kvůli růstu potřebují naplácat, že otřesy podhoubí skutečně stimulují plodnost. Tomu ostatně napovídá i postřeh mnohých houbařů, že nejvíc najdou u cesty.

A taky nesmíme zapomenout na radioaktivní expozici celé Evropy v 86, domnívám se, že toto jsou všechno faktory, které prostě v laboratorních podmínkách nelze ověřit, přitom mohou mít vliv.

Moc děkuji za reakce - ráda si o houbách povídám.

Díky, já myslím že diskuze není jen o tom, co jsem kde našel. To já i experimenuju s kulinářským využitím, zrovna před chvílí jsem přidal čirůvky dvoubarvé do číny (přesněji pseudočíny, kde převládá pórek, paprika a sojovka) a docela to šlo.

Hezké, gratuluji. Ale soudě podle lesklých klobouků musel jste být durch.

Good 👏👏

U nás je to stejné😢

Pro Kalfu

Jo, tohle vám hřib neudělá!

Vlku, proto sbírám jen holubinky nazelenalé, modré, mandlové a révové. Jak jsou červené, ty pro jistotu neberu, protože nerozeznám jahodovou od vrhavky. Hnědé jsou pro mě špatné všechny. Ale holubinky jsou vynikající na škvarky, ale i do smaženice. Znalec jako ty by se o tuto výbornou houbu neměl ochuzovat.

Já se už skoro 50 let řídím jedinou diagnózou - je li palčivá nebrat, což platí extra u červených. A ještě tip pro nepříliš zkušené : nehtem vyrýpnout kousek třeně, nesmí mít ani známky po vláknité struktuře, tento znak mají jen holubinky a ryzce a ryzce roní mléko. A také je-li červené či lososové, je ryzec OK u bílého bacha. Sice neplatí 100%, stejně jako palčivost u holubinek ( nazelenalá pěkně štípe a je přitom jedlá), syrovinka je zrovna příklad hezky pravidlo vylučující. To je rada poděbradského super houbaře, M. Krombholze, jinak muzikanta a parťáka houbařského guru Sváti Šebka.

Je to fakt pech, dát si holubinky jednou v životě a zrovna vrhavku :) Ta sestava na fotce ale taky moc jedle nevypadá, snad poslední dvě.

Vše, co je červené...NEBRAT, pokud to není křemenáč😁

Je to už dlouho, ale četl jsem, že v Jižní Africe a Austrálii rostou hřiby z golfových trávníků a ti právě mají mít červené klobouky a pokud to nebyla kachna, měly být dokonce saprofytické a tedy de facto snadno pěstovatelné. Ovšem i nám tu rostou červené hřiby, byť s těmi křemílky bez výhrad souhlasím!

Jo, ty hříbky pěstují a i víc druhů.

Ono pěstování mykorhizních hub je dost problém, protože vlastně furt nevíme oč přesně jde. Já jsem před asi 25 lety přesadil hrst náletových smrčků z Třemšína jako živý plot a povedlo se mi to i s podhoubím smrkových ryzců. Pár let na to se rozšířili i do okolních zahrad pod smrky a z trávy překvapivě jukaly červeno zelené hlavičky, než vyžraly cosi ze substrátu a už zase nerostou. To můj děda takhle "pěstoval" jak říkal modráky, asi koloděje, nevím, byl jsem prcek, v březovém hájku v takové té lesní trávě a to jen každoročně jeden, dva přezrálé kusy nechal vymacerovat v teplé dešťovce a tím tu trávu zalil. Dlouhodobé poznatky nemám, když mi bylo 11 let, zemřel. Možná i proto mě to stále zajímá.

Zaujal mě pařezník, léta po něm pasu, ale vyhýbá se mi, v mém oblíbeném lese neroste, ale dotaz : pokud ho sbíráte, jak ho zpracováváte?

Já ho nesbírám, ale asi se dá použít jako hlíva. Všude asi neroste a navíc svojí barvou docela splývá s mechem dokud je malý.