Jak vypadá
Klobouk má 50–120 mm široký, zpočátku klenutý s podvinutým okrajem, později rozložený a v dospělosti i ve stáří až mírně nálevkovitý, na okraji jen zřídka rýhovaný. Povrch klobouku je radiálně vláknitě šupinatý (podobně jako bedly), často rozpraskaný. Barvu má světle okrovou, olivově až rezavě hnědou. Šupinky jsou přitisklé a vždy tmavší, šedohnědé, nazelenalé a v různých tmavých odstínech až do černé. Za vlhka je povrch klobouků slabě slizký.
Lupeny jsou žluté nebo okrově hnědé, stářím reznou a otlačením pomalu hnědnou, husté, úzké.
Třeň je vysoký 30–80 mm, válcovitý, často směrem k bázi zúžený, červenohnědou barvu, po poranění hnědne.
Dužnina je v klobouku světle žlutá, ve třeni rezavá, na řezu přechází do červenohnědé barvy. Má slabou vůni a nakyslou chuť.
Fotografie od vás houbařů
Chceš se podělit o své fotky hub? Přidej se mezi nás a staň se plnohodnotným členem houbařské komunity.
Kdy roste
Roste po celý rok, i v zimě, nejvíce však od června do listopadu.
Kde hledat
Nepříliš hojná houba, převážně roste na vlhkých místech po olšemi, ale i v listnatých lesích, na bohaté půdě.
Využití
Ve starších atlasech se můžete dočíst, že je tato houba nejedlá, což dnes již není úplně pravda, protože může mí stejně alergizující účinky jako čechratka podvinutá, takže dnes se tato houba považuje za jedovatou.