Název  Pestřec obecný  Jíst či nejíst?
 
Latinský název  Scleroderma citrinum  
 
Synonyma  Scleroderma aurantium, Scleroderma vulgare  
 
Měsíce růstu  VII. - X.  
 
Popis  Plodnici tvoří nepravidelně kulovitý až elipsoidní teřich, přisedlý k zemi. Plodnice je slámově až světle okrově žlutavá, její povrch je nepravidelně rozpukaný na políčka, která jsou na temeni větší, směrem dolů drobnější. Naspodu je plodnice hladká, vráskovitě stažená ke kratičkému třeni, z něhož vystupuje svazek žlutavých vláken podhoubí. Uvnitř je v mládí bílá a pevná, později od středu počínaje narůžovělá, nafialovělá, makově modravá až nakonec černá. Po dozrání se rozpadá v tmavě zelený prach, který se rozprašuje nahoře nepravidelně puklou okrovkou. (Okrovka je bělavý až nažloutle zbarvený okraj plodnice, již od mládí odlišený od vnitřní dužniny. Ve stáří je tlustá několik milimetrů, chrupavčitá, na řezu bílá až narůžovělá.)
Výtrusy jsou velké 7-15 um, kulovité, síťovitě ostnité, černohnědé. Výtrusný prach je olivově hnědý.
 
Roste  Převážně v jehličnatých lesích, nejčastěji pod borovicemi na písčitých půdách. Někde bývá velmi hojný. Vyskytuje se nejvíce na lesních mýtinách, cestách a okrajích lesů.
 
Využití  Tato houba je zařazena mezi jedovaté houby, protože po snědení většího množství působí nepříjemné otravy. V malém množství (jeden nebo dva plátky na osobu v polévce) je dobrým houbovým kořením. Používají se pouze mladé plodnice (uvnitř bílé nebo jen se slabým barevným nádechem). U citlivějších osob je dobré vyvařené plátky pestřeců úplně odstranit a spokojit se s voňavým vývarem.
Průběh případné otravy je většinou rychlý, první příznaky se začínají objevovat po 1-2 hodinách tlakem a později bolestmi žaludku. Končí zvracením, zřídka i průjmy. Otrava může být provázena i bolením hlavy, pocitem opojení, mlhavým viděním, pocením, poruchami dýchání a jinými příznaky.
 
Možnost záměny  Stejně použitelný jako koření je pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum), který se od pestřece obecného liší hlavně místem růstu (roste pod duby a lipami - často v lipových alejích). Typická je pro něj jakási stopka (noha) vzniklá zmohutněním provazců podhoubí.
Oběma pestřecům je trochu vnějškem podobný měcháč písečný (Pisolithus arrhizus), který je též kulovitého tvaru a je rovněž jedlý jako koření. Má také jakousi stopku a na průřezu jeho plodnicí jsou patrné žluté pecičky v černém obalu.
Nehoubaři často považují pestřece za lanýže. Pestřecům se lidově říká brambory, babí pupky, české lanýže či oblanýže.


Pestřec obecný - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyPestřec obecný - rozpůlená plodnice