Název  Muchomůrka porfýrová  Jíst či nejíst?
 
Latinský název  Amanita porphyria  
 
Synonyma  -  
 
Měsíce růstu  VII-X  
 
Popis  Klobouk je široký 40-100 mm, v mládí zvoncovitý, později nízce sklenutý až plochý, s tupým nerýhovaným okrajem, velmi jemně vrostle vláknitý, za vlhka mírně slizký, jinak suchý a lesklý, často s blanitými až bradavčitými útržky plachetky (není pravidelně bradavčitý). Pokožka klobouku je fialově šedá, hnědošedá až černohnědá.
Lupeny jsou husté, nepříliš vysoké, volné (nedotýkají se třeně), měkké a bělavé.
Třeň je vysoký 70-130 mm, široký 10-20 mm, směrem dolů se postupně rozšiřuje, je plný nebo vycpaný, ve stáří vetšinou dutý, vláknitě šupinkatý, někdy s hadovitou kresbou, bělavý, šedý, šedohnědý až šedofialový. Prsten blanitý, zpočátku odstávající, později převislý, ve stáří mizející, bělavě šedý až fialově šedý. Hlíza na bázi třeně kulovitá, mohutná, široká 30-40 mm, s odsedlým horním okrajem, měkká, obalená nízkou fialově šedou pochvou, která je volná obvykle pouze v horní části.
Dužnina je poměrně tenká, bílá, pod pokožkou klobouku nafialovělá, voní dosti nepříjemně (jako syrové brambory), chuť má ředkvičkovou.
 
Roste  Pod různými jehličnatými stromy (hlavně smrky), vyjímečně i pod listnáči. Nebývá příliš hojná. Vyskytuje se od nížin až po vysokohorské pásmo, ale pouze na kyselých půdách (vápenný podklad nesnáší). Horské formy muchomůrky porfýrové jsou obvykle mohutnější a sytěji zbarvené než nížinné formy.
 
Využití  Je to jedovatá houba - nevyvolává sice vážné otravy, ale obsahuje (podobně jako muchomůrka citronová) větší množství jedovatého bufoteninu.
 
Možnost záměny  Je možné ji zaměnit za štíhlejší formy muchomůrky šedivky (Amanita spissa), která však nemá hlízu s odsedlým lemem. Muchomůrka porfýrová tvarem hlízy a vůní dužniny velmi připomíná muchomůrku citronovou (Amanita citrina), ale vždy se dá snadno odlišit podle barvy klobouku.


Muchomůrka porfýrová - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyMuchomůrka porfýrová - pohled zespodu