Název  Holubinka hlínožlutá  Jíst či nejíst?
 
Latinský název  Russula ochroleuca  
 
Synonyma  -  
 
Měsíce růstu  VII. - XI.  
 
Popis  Klobouk je široký 40-100 mm, v mládí polokulovitý, později plochý až mírně prohloubený nebo zprohýbaný, na okraji hladký, nanejvýše ve stáří slabě rýhovaný, dosti masitý, pokožka klobouku je asi do poloviny sloupnutelná, za vlhka lepkavá, většinou žlutookrová, někdy se zlatožlutým, oranžovým, hnědavým až olivovým nádechem.
Lupeny jsou v mládí husté, ve stáří řídké, křehké, často slzící, bělavé, světle smetanové až šedě nažloutlé.
Třeň je vysoký 40-80 mm, široký 15-15 mm, válcovitý až úzce kyjovitý, v mládí plný a pevný, ve stáří houbovitě vycpaný, bělavý až šedě žlutavý, na spodní části s hnědookrovými tóny.
Dužnina je tvrdá, pevná, bělavá, později našedlá, s nenápadnou vůní a mírně palčivou chutí.
 
Roste  Ve smrčinách aborech, někdy i pod listnáči, je rozšířená zejména v podhorském a horském pásmu. Dává přednost vlhčím kyselým půdám. Bývá hojná.
 
Využití  Je to vzhledem k její chuti nejedlá houba.
 
Možnost záměny  Je možné ji zaměnit za několik druhů holubinek.
Nejedlá holubinka žlučová (Russula fellea) má velmi palčivou a hořkou dužninu, klobouk i třeň plavě okrový a roste především v bučinách.
Nejedlá holubinka pružná (Russula farinipes) má okraj klobouku v dospělosti výrazně rýhovaný, dužnina je ostře palčivá, lupeny jsou stále bělavé a roste pouze v listnatých lesích.
Jedlá holubinka chromová (Russula claroflava) na lupenech, pokožce třeně i v dužnině výrazněji šedne, chuť má mírnou.
Nejedlá holubinka sluneční (Russula solaris) je menší křehký druh, má ostrou chuť dužniny a roste v bučinách.


Holubinka hlínožlutá - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyHolubinka hlínožlutá - pohled zespodu