Název  Bedla červenající  Jíst či nejíst?
 
Latinský název  Lepiota rhacodes  
 
Synonyma  Makrolepiota rhacodes  
 
Měsíce růstu  VII-X (někdy i XI, nejvíce IX)  
 
Popis  Klobouk je široký 60-160 mm, nejdříve téměř kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny (u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé) jsou uspořádány soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší.
Lupeny jsou vysoké 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající.
Třeň je vysoký 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztluštělý až do kulovité hlízy, snadlo vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný.
Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení.
Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.
 
Roste  V listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy.
 
Využití  Je to velmi dobrá jedlá houba. Chutné jsou zejména klobouky připravené na tuku sypané kmínem nebo obalované v mouce či jako řízky. Třeně jsou tuhé, ale dají se upotřebit do polévek (čerstvé i sušené) nebo semleté na houbový prášek.
 
Možnost záměny  V zahradách, parcích a na kompostech roste ojediněle blízce příbuzná bedla zahradní (Lepiota hortensis), která má hnědou hlízu a je údajně jedovatá. Je patrně totožná s bedlou jedovatou (Lepiota venenosa), popsanou ve Francii. Bedle červenající se červenáním trochu podobá žampión lesní (Agaricus sylvaticus), krerý má však svoji charkteristickou vůni. Bedla vysoká (Lepiota procera) se od bedly červenající liší tím, že její dužnina vůbec nečervená.


Bedla červenající - extra velký obrázek naleznete v sekci WallpaperyBedla červenající - pohled zespoduBedla červenající - reakce dužniny a mladá plodnice